Taťána Charvátová, která řídí výrobu rukavic Holík: "Řemeslo je naším posláním"

Ředitelka výroby rukavic u Holíka Taťána Charvátová koordinuje šití rukavic od Zlína po Indonésii. Proč náročnou výstroj pro hasiče neušije žádný robot a jak se řídí globální dílna, kde hraje hlavní roli poctivé řemeslo? To prozradila v rozhovoru pro MF DNES, který vám přinášíme zde:

 

Ve firmě jste začínala jako obchodní asistentka. Jak se vám podařilo vypracovat se až na výrobní ředitelku?

Po vysoké škole jsem 16 let pracovala jako HR specialista. Bylo mi 39 let a měla jsem pocit, že už nemám svému tehdejšímu zaměstnání co víc dát, ale zároveň jsem nevěděla, co bych vlastně mohla dělat jiného. Na pohovor jsem šla hlavně ze zvědavosti, jak to dělají jinde, ale pozitivní prostředí a příjemný rozhovor s charismatickým Ivem Holíkem uzrál v rozhodnutí zavřít jednu etapu života a začít úplně od začátku. Po čtyřech letech práce na obchodním oddělení přišla nabídka přejít na tehdy jedno z nejzodpovědnějších míst ve firmě a já byla hodně překvapená. Dnes už vím, proč zrovna já. Vést tým 80 zaměstnanců, hlavně žen, je hlavně o práci s lidmi. Začátky nebyly lehké, byl covid, ale právě to nás na výrobě semklo a mí kolegové mne rychle přijali mezi sebe.

Je výroba rukavic pro hasiče a armádu i dnes stále hlavně o poctivé ruční práci a řemeslu?

I když se technologie rychle vyvíjejí, ušít technologicky náročnou rukavici pro hasiče nebo vojáka od začátku do konce ještě žádný robot nedokáže. Rukavice pro armádu jsou v naprosté většině o práci s koženými díly, které je potřeba před výsekem ručně tvárnit a při šití technologicky zpracovávat. U hasičů míváme specifické požadavky na drobné detaily, které nám musí vývojové oddělení připravit a často se ještě při samotné výrobě dolaďují.
Moderní technologie ve výrobě používáme třeba na plánování a řízení výroby nebo při pomocných operacích.

Jak složité je dnes sehnat v regionu zručnou šičku?

Nacházíme se v regionu, kde působí hodně obuvnických firem, které hledají stejné profese, takže rozšířit výrobu v našem regionu je nemožné. Vítáme každého, koho baví šití nebo je jakkoli zručný. Začne pracovat na jednoduchých střizích a vše ostatní jej u nás naučíme.
Vítáme i maminky po rodičovské dovolené. Díky charakteru práce je u nás možné pracovat na zkrácený úvazek, chodit do práce později nebo končit dříve a skloubit tak péči o rodinu s prací.
I když jako firma rosteme, stále si držíme týmovou a přátelskou atmosféru. Někdy se prostě domluvíme, vyhlásíme téma dne a jdeme do práce všichni například v růžovém. Každoročně v létě společně slavíme kulaté narozeniny všech kolegů na velké zahradní párty. Letos nás bude reprezentovat hned několik týmů na Festivalovém půlmaratonu. Chceme se vidět nejen v práci a máme již mnoho let stabilní kolektiv – to ve mně evokuje, že to děláme dobře.

Dnes už vyrábíte i v Turecku nebo Indonésii. Jak se dá takto složitá a vzdálená síť dílen efektivně uřídit?

Kvůli nárůstu zakázek a omezeným kapacitám v našem regionu jsme expandovali do světa. Dnes máme pět vlastních dílen, a to v ČR, SR, Polsku a Turecku, přičemž využíváme i kooperace v Indonésii, Vietnamu a Číně. V Indonésii ušijeme i 1 000 párů denně. Uřídit takto vzdálenou síť lze jen díky týmu zkušených kolegů, v něž mám stoprocentní důvěru.
V dnešní době hodně věcí řešíme na dálku. Vybrali jsme si na řízení poboček lidi, kteří mají stejné naladění jako my, a učíme místní lidi naše řemeslo a kvalitu tak, aby byli stejně jako my hrdí na produkt, který vyrábí. Učení a předávání zkušeností je dlouhodobý proces, ale jinak to nejde a je to součástí naší každodenní práce.

Zodpovídáte za kvalitu výstroje, na které závisí lidské životy. Jak moc je pro vás tato práce náročná?

Moje rodina ví, že prací žiju, a s manželem se vzájemně podporujeme. Naučila jsem se, že na problémy nejsem sama – když je potřeba, semkneme se jako jeden tým. Fakt, že vyrábíme výstroj pro lidi, kteří chrání životy, v nás vyvolává velký respekt. Šetřit na kvalitě u nás neexistuje, celý proces od nákupu po balení podléhá přísné kontrole a přesným postupům.

Firma se nově pustila i do výroby hasičských obleků. Kam dál chcete produkci Holík International posunout?

To je spíše otázka na našeho majitele a předsedu představenstva Holík International Ivo Holíka. Zatímco my na výrobě žijeme dneškem, on už určitě ví, kde chce firmu mít za pět let. A to je dobře. Každá firma, která chce být úspěšná, potřebuje mít svého vizionáře. Přidat k výrobě rukavic pro hasiče i postupně výrobu obuvi a nově i hasičských obleků chtělo pořádnou dávku odvahy. Já sama jsem povahou realista a jsem spíš opatrná, ale baví mne ten jeho drive a výzvy, pro které nás dokáže strhnout.

 

Zdroj: www.idnes.cz