Finmag: Od rukaviček k NASA. Když jde o život, je hlavní řemeslo, říká výrobce hasičského oblečení

Zavřete oči, zacpete si nos a skočíte do vody. A když to v průběhu třiatřiceti let uděláte párkrát, podaří se vám třeba to, co Ivo Holíkovi. Vystavět ve Zlíně hi-tech kolos se sedmisetmilionovým obratem, který chrání hasiče a armády po celém světě od hlavy až k patě.

 

Charismatický, přímočarý, sám by dodal ještě posedlý. „Nevím, jestli nemám mánii nebo diagnózu. Když mě i po těch letech popadne nová myšlenka nebo přijde nový tendr, dokážu nespat,“ říká šestapadesátiletý zakladatel Holík International.

Věříte mu to na první pohled. Fyzická únava je ale jen klamná fasáda. Jakmile přijde řeč na byznys, instinkt Ivo Holíka je v životní formě.

Ptá se, jestli může používat vulgarismy. A vzápětí padne termín geopolitika. Ta se totiž firmy, která je navázaná na pomoc lidem v první linii, dotýká ještě násobně víc. „A být dejme tomu na správné straně barikády, to je pro nás důležité,“ říká podnikatel, který prodává do 80 zemí světa a jehož rukavice využívají armády a policie od Velké Británie přes Francii až po Singapur.

„Vezměte si Dubaj. Čekali jsme na ni půl roku a stačí tři rakety – a najednou je objednávka tady. Alespoň vidíte, jak geopolitika neuvěřitelně zasahuje do naší práce.“

A odráží se i v číslech. Za poslední čtyři roky firma znásobila obrat, poptávka se zvedla o sto procent. Loňský rok se i díky akvizicím v Rakousku a Polsku zastavil na 700 milionech korun a hrubý provozní zisk EBITDA se blíží k 90 milionům.

Zatímco jiní si v jeho věku kupují jachty, Holík se po padesátce vrhl na studium politologie, akvíruje, staví nové vývojové centrum a testuje boty se senzorem, který najde záchranáře s přesností na metr. Což je konkrétní reakce na tragédii v Německu, kdy zemřel hasič dva metry před východem v parkovacím domě, když GPS v troskách naprosto selhala.

Devadesátky… to byla jízda!

Aby člověk pochopil tu dravost, musí se vrátit o třiatřicet let zpět do zlínské garáže. Tam to všechno začalo. Ivo Holík převzal rukavičkovou výrobu, kde pracovala jeho maminka. Tehdy možná poprvé skočil do vody, aniž věděl, jak dokáže být ledová.

Bylo mu čtyřiadvacet, když osedlal starou dodávku, škodovku dvanáctsettrojku, a rozvážel výseky kůže šičkám po okolních valašských dědinách. „Ta svoboda, která přišla s převratem, to bylo něco tak mimořádného, že už se to v historii jednoho života nebude opakovat,“ je přesvědčený Holík.

Tehdy vsadili na jedinou kartu: poctivé pracovní rukavice. A naprostý gamechanger byl, když se dostali do Tatry Kopřivnice, kam pak vozili plná auta rukavic. „Byl jsem ředitelem, řidičem a uklízečem zároveň. Ale ty příběhy z devadesátek jsou tak strašně podobné, že tímto vás asi nepřekvapím,“ konstatuje Holík. Nasazení bylo úměrné době a věku. „Přes den se makalo, večer se chlastalo. A to byla fakt jízda,“ shrnuje upřímně.

Záhy však pochopil, že být levnou dílnou pro západní značky je pomalá smrt. „Jednoho dne se rozhodnou posunout výrobu pět set kilometrů dál nebo do Číny a umřeme. Řekli jsme si tehdy: My budeme ti, kteří budou rozhodovat, kdo pro nás bude šít,“ prohlásil Holík k době pět let poté, co propadl porevoluční euforii. Už v tu chvíli se ukázalo, že je nejen vizionář, ale taky skvělý stratég.

Zvolil cestu mnohem pomalejší, ale fundamentálnější.

Čínské trauma

Zafungovalo to do té doby, než trh zavalila levná produkce z Číny. Majitel tehdy osobně propouštěl z výroby patnáct lidí a zažíval při tom traumata nejen svoje, ale především těch lidí. „Vzpomínám si, že jedna paní přede mnou klečela a plakala, že má pět roků do důchodu, ať ji nepropouštím. Ale já jsem to bohužel musel udělat.“ Nebylo mu ani třicet, když si uvědomil, že spolurozhoduje o osudech lidí a že to je náročné. A tehdy se musel nadechnout potřetí.

V roce 1999 vyrobila firma první rukavice pro hasiče. Tentokrát padl jackpot. Holík začal exponenciálně růst, o šest let později koupil slovenský Unitop a do portfolia zlínského výrobce přibyly boty. Zakládání poboček v Německu, v Americe nebo převzetí rakouské firmy Seamtex z posledních let jsou už jen logickým vyústěním cesty na vrchol.

Mezi tím vším stihl ještě Ivo Holík „páchat dobro“. Když se dozvěděl, že jde ke dnu slovenská Makyta Púchov, tamní švadleny přeškolil z Armaniho, Prady a Versaceho na technickou výstroj. I díky tomu je dnes Holík International zřejmě jediný na světě, který dokáže pro hasiče vyrobit kompletní „set“– rukavice, oblek i obuv.

Že bere tento unikát smrtelně vážně, pochopíte přímo na „Farmě“. Kdysi kravín, dnes vývojové a výrobní středisko firmy. Sem pumpuje majitel desítky milionů korun ročně. Tady začíná čistá věda.

Boty odolné vůči motorové pile

Být technologicky na špici je pro Holíka naprostá nutnost. V praxi to znamená botu, kterou nepřeřeže motorová pila, odolá chemickým koktejlům i extrémnímu žáru, ale na noze ji skoro necítíte. V ostrém terénu vydrží až deset let. Hasičská bota od Holíka splňuje ty nejpřísnější parametry. Pak už jsou prý jen boty na Mars.

Certifikace jednoho modelu přijde na čtvrt milionu korun a každý rok se musí za padesát tisíc přezkoušet. Bez ohledu na to, zda jde o rukavice, obuv nebo zásahový mundúr. Je to byznys drahý a přísně střežený.

Zdroj: www.finmag.cz